Cyklisti se vrací na cesty

** 22:20 Tak se nám poslední dny zase udělalo docela hezky a přes den máme solidní teploty akorát na kolo a projížďky. Už bylo na čase, protože všechen ten sníh a mráz už mi docela dost lezl na nervy. Neustále jsme měli to hnusný, ocelově šedivý nebe, kdy člověk nevěděl, jestli se má oblíct, slíct nebo co vlastně a jestli nebude za minutu po sluníčku sněhová vánice jak svině. Dobrý, jako člověk se nějak přizpůsobí, ale není to ono. Přecijen je pozitivnější, když mi svítí sluníčko do xichtu a předá mi nějakou tu energii a chuť do života.

Co mě ale poslední dobou docela irituje, je to, že na nás cyklisty nikdo nebere ohled. Ostatně jako na motorkáře. Docela mi vadí, že musim sem tam sdílet s autistama silnici, oni na to totálně serou a normálně kolem mě projíždí, jako bych tam vůbec nebyl. Přitom vyhláška jasně stanovuje, jakej prostor mezi náma má bejt. Jasně, nejde to vždycky dodržovat, protože jsou místa, kde se sotva vyhnou dva osobáky sami sobě, ale doprdele, když je tam místo na tři auta vedle sebe, tak snad není problém mě objet s mírným odstupem ne?!

Další věc, co mě sere (a není to prvně, co se s tím setkávám) je to, že chodci na sdíleném cyklo-pěším chodníku, kde každej máme svůj pruh, se nám do toho našeho furt někdo sere. Přijde mi nejenže se chodci neumí slušně chovat, ale neumí ani obrázky namalovaný na zemi. Dobrý, když tam jde dospělej a sere na to, tak si pomyslím něco o prdeli a jakej je to dement, ale když vidim matku nebo otce s dítětem, jak si to štrádujou cyklopruhem a úplně klidně jsou schopný tě okřiknout, že co si to dovoluješ jet po chodníku, tak to mi přijde docela přes čáru. Obvykle zabrzdím a dotýčnému / dotyčné sdělím, že jsme na společným chodníku a že jestli neumí ani pojebaný obrázky, tak by se neměli dál rozmnožovat, protože těm dětem nemají co předat za vědomosti. Nechápu, co je tak těžký na pochopení společnýho prostoru, kde cyklopruh má metr a pěší dva i více metrů. Asi malej životní prostor nebo totální ignorace něčeho, jako je spolužití a tolerování čehokoliv jinýho, než je dotyčnej zasranej jedinec. Každej, kdo má v prdeli díru, si myslí, že je něco víc a že si může dovolit cokoliv na světě. HOVNO, prostě to dělat nebudeš a pokud ano, tak začnu vymáhat svoje práva, jako jsem to udělal posleně, kdy frajer, co se mi sral do cyklopruhu dostal loktem šťouchanec.

Jsme zpět a budem řádit! Je nás rok od roku více a bude nás stále přibejvat dokud ty vaše upachtěný pěší nesmysly nepohltíme úplně.

Tím neříkám, že budu dělat kdo ví jaký naschvály a schválně jezdit po pěším chodníku, kde nemam co dělat. Pokud ale mi budeš dupat po cyklostezce a nebo cyklopruhu, budu se domáhat svýho prostoru. Je to tam k tomu určený a tak toho budu využívat! Nechci se srát s autama v jednom pruhu a bát se o život, nebo někoho jen tak bezmyšlenkovitě omezovat. Proto budu využívat cyklostezek! Dokonce mam pocit, že mi to ukládá zákon nebo nějaká vyhláška.

Další věc je to, že za nás ohleduplný a uvědomělý cyklisty bych rád řekl, že nelítáme jak hovada, ale jezdíme normálně. Vám to přijde, že jedeme hrozně rychle a technika nám to dneska vcelku umožňuje, ale i tak jelikož jsme rychlejší a jedem na něčem, tak PŘEDVÍDÁME a máme rychlejší rozhodování, než vy, co se ploužíte po svých. Na závěr snad jen to, že pokud už neumíte chodit po chodníku vlevo, jak nás to maminky učily od malička, tak když nás vidíte, nesnažte se honem něco napravit. Zůstaňte, kde jste a nechte nás v klidu projet. My se vám vyhnem a jedeme v klidu dál i když si o vás nemyslíme žádný hezký věci, tím si buďte jistí. Nadávkama, urážkama a podobnýma výlevama vaší "geniality" nic nevylepšíte a maximálně se vám může stát, že cyklista zastaví a hezky od plic vám něco řekne a buďte si jistí, že nic hezkýho to fakt nebude. Budete se stydět a když na to bude vhodný místo a příležitost, tak vás někdo strašně ztrapní před partnerkou nebo vašim dítětem, což asi nikdo nechce.

No a na úplnej konec, protože jsem se nechal unést a rozepsal jsem se jak dlouho ne, bych chtěl poprosit o trochu zájmu. Jsme taky jenom lidi a když upadnem, taky nás to bolí a taky krvácíme, ale kolikrát to nejsme schopni říct. Nepřekračujte nás, neobcházejte nás, zeptejte se, jestli jsme v pořádku, jestli nechcem pomoct. Nemusíme si vždy za zranění sami, stejně jako v dopravě. Všude se najde někdo, kdo to zaviní a třeba ujede nebo si toho vůbec nevšimne, že jsme upadli. My na vás nekašlem a když vás vidíme, tak zpomalujeme, aby se vám nic nestalo - udělejte občas to samý, zpomalte a všímejte si dění kolem sebe. Nečumte furt do těch telefonů, jste venku na vzduchu a máte si užívat krásy přírody, telefon znáte ze všech stran.