Cyklomasakr s Lishackem

** 09:52 V pátek jsme dostali jako fakt výbornej nápad, že se půjdem projet, ale bylo už celkem pozdě, tak jsme to nechali na sobotu. Dobrej plán. Zavolali jsme si a sešli jsme se. Problém je vždycky za Liashackem vyšlapat ten trojitej stoupák horský etapy Tour de France.

Sešli jsme se, vyrazili jsme do globusu, kde jsme se najedli. Měl jsem možnost si vybrat cokoliv, protože jsem byl zvanej, ale tak nepodcenil jsem to a dal jsem si tzv. suchou stravu, abych se neposral někde cestou nebo nemusel řešit následky ještě dneska. Pohodička až jsem se divil. Vyjeli jsme teda směr Chotíkov do Kůští, kde jsme si udělali už kdysi ještě jako mladí kluci základnu. Sedli jsme si tam a jako správní turisti jsme začli tahat pivo a všelijaký další krámy z batohu. Jako poslední letěla na stůl mapa. Já jelikož jsem ještě ke všemu vaper, tak jsem si musel přebuildovat atík, abych měl pohodku a nemusel hulit nějakej spálenej humus; povedlo se, pohodka, vapuje se dál. Nejhorší bylo, že bylo celej den celkově dosti větrno, takže lítalo všechno všude a chvílema jsem přemejšlel nad tím, jestli mi není trochu zima nebo co, Lishack pravidelně s každým závanem klepal kosu - nedivím se, vítr byl fakt protivnej a studenej.

Občerstvení, odpočatí a domluvení jsme vyrazili po červený trase směr Čeminy, kde jsme zhruba v polovině uhnuli vpravo do kopce a sjeli tak na vedlejší neznačenou cestu, kterou jsme se dostali k silnici (kde byla jeba dvou osoboáků na čumák) a viděli jsme na Nevřeň, kam jsme původně chtěli dojet a trošku se tam pokochat okolím. Plány jsou plány a tak jsme po zorientování se v mapě vyrazili středověkou kamenitou cestou vhodnou tak pro koňskej povoz a možná ani pro něj ne do Příšova a z něj do Ledec (Ledců?) nevim jak se to skloňuje a pak na Krkavec po zeleně značený turistický stezce.

Tahle stezka byla ze začátku hodně příjemná, chvíli jsme šli, chvíli jsme jeli a tak nějak to bylo pořád ještě v rámci normálu. Co nás ale čekalo za vejšlap těsně pod Krkavcem, tak to bych nepřál nikomu. Stoupák minimálně 45°, kořeny, kameny, šišky a uzoučký to bylo, že jsem se tam sotva vešel já a to jsem s sebou vlekl ještě kolo. Fakt super, podle mapy jsem koukal, že jsme nastoupali sotva nějakých 104 výškových metrů, ale bylo to kurva dost výživný a už si to nikdy nedám, leda bych chtěl zhubnout zase nějaký to kilko.

Po tomhle heroickým výkonu hodným atletů a kdo ví koho všeho jsme si jako správný hvězdy dali focení a pak jsme si poručili řádně studený, orosený pivko. Nebylo špatný, ale posledně, co jsem tam byl, tak točili pardála a teď k mýmu úžasu tam je zakempená černá hora a jejich pivo "páter". Nevadí, není to na škodu. S Lishackem jsme vyslintali 3 pivka + jednu vlastní plechovku rázné desítky Radegast na spravení chuti a jeli jsme dom.

Cesta domů byla něco nepopsatelnýho a ještě hodně dlouho se mi o tom bude zdát. Sjezd dolů byl tak hustej, že jsem jenom na těch 200 metrech vzálenosti neměl minimálně 3x život ve svých rukách a jenom jsem se držel řítícího se kola a čekal, co se bude vlastně dít a jak dopadnu. Hurá kousek rovný cesty, hup na brzdy a trošku se proplesknout, abych se dal do kupy z údivu. Následoval další strmej sjezd rovnající se těm rychlostním horským sjezdům, kde maj ty kombošky s aerodynamickýma helmama a zastavil jsem se až dole v nějakým údolíčku, kde mimo jiné končilo značení a naskytl se nám pohled známý jako Šumava po útoku kůrovcem. Stromy nikde, bordel, planina, měsíční krajina a široko daleko ani jedna náhrada za značení. No prostě jsme to tam vůbec nepoznávali a nemohli jsme se shodnout na tom kudy to vlastně jedeme a kudy budem pokračovat. Nakonec jsme se rozhodli pokračovat po cestě rovně, což se později ukázalo jako chyba, ale směr domů jsme víceméně měli správnej až na to, že jsme se nenapojili na modrou stezku, ale narazili jsme na červenou a vyjeli jsme někudy úplně jinudy, než jsme měli v plánu. Nevadí, dorazili jsme v pohodě a celej vejlet jsme zakončili koupením pivka a cigárkem při mezipřistání a rozloučení se s Lishackem. Vydali jsme se každej jinou cestou domů. Lishack už to měl kousek, ale mě čekal další brutální rychlosjezd přes celý město.

Naštěstí se můj průlet městem skládal z cyklostezky, kde mam aspoň trošků jistotu, že můžu letět a nemusim se bát, že mě sundá nějaký auto. V závěrečné fázi cesty jsem byl už tak rozjetej, že se mi nechtělo zastavovat dřív jak doma, ale z nějakých mě neznámých důvodů se předemnou vyloupla početná skupina německých turistů a když mě spatřili, jak se řítím k nim, tak začli něco pokřikovat. Vyrozumněl jsem z toho, že na sebe hulákali něco ve smyslu, že se řítí letadlo a že maj uhnout na stranu. No jenže je docela problém, když letíš 35 km/h, aby ses vyhnul všem těm turistům, co se ti motaj na chodníku, tak jsem to říznul na silnici a letěl dál. Přijel jsem za barák, odfouknul a šel domů. Doma jsem se nažral, zakouřil si a na domrdávku jsem polknul posledního radegasta a šel spát. Nebyl jsem schopnej už ani pořádně myslet natož něco psát. Dneska jsem tak rozbitej, že nevim, jestli vůbec něco s Lishackem podniknem a nebo se budem léčit a připravovat se na pracovní tejden. Máme naplánováno se dneska podívat znovu na Krkavec, ale už normální cestou a ne obklikou, aby jsme se podívali kudy teda vede vlastně ta modrá stezka. Uvidim, jestli se mi kolega vůbec ozve.

No a na závěr pár fotek v ALBUM

IMG_20170812_161335.jpg IMG_20170812_161349.jpg IMG_20170812_164139.jpg IMG_20170812_164216.jpg IMG_20170812_172828.jpg IMG_20170812_172909.jpg IMG_20170812_181345.jpg IMG_20170812_181402.jpg IMG_20170812_181419.jpg IMG_20170812_181427.jpg IMG_20170812_195306.jpg IMG_20170812_195353.jpg