Klaus
** 00:31 Tak k nám včera dorazil Santa v plnej palbě a fučel tak moc, až s sebou přitáhl i déšť a kroupy. Prostě masakr, celej den foukalo, že se nedalo chodit po volným prostranství a když už jsme se rozhodli ukončit lov kešek a jít domů, tak z nebe začalo doslova srát. Jinak se to ani popsat nedá, když vám do xichtu rychlostí větru lítá listí, prach, kapky deště a pak hned na to kroupy. Fakt to bylo výživný.
Po tom, co jsem došel domů komplet mokrej a vyfoukanej, tak jsem se nezmohl na nic jinýho, než horkou sprchu a čajík s medem. Prostě kombo jak blázen. Chvílema na mě padala taková ta únava, že kdybych se zabalil do deky, tak bych do vteřiny spal.
Mimo jiné v pátek jsme měli v práci takovej masakr, že kolega se nervově sesypal a chvíli nebyl schopnej ani mluvit a tak. Normálně mi přišlo, že mu přeskočilo, protože jeho nepřítomnej pohled kamsi do blba byl dostatečně výmluvnej. Dal si cígo, najedl se a pak už byl relativně dobrej, ale stejně. Moc nechápu, že si někdo může něco tak připouštět a nechat se totálně vykolejit.
Já mam v tyhle chvíle tendenci se sebrat a jít na cígo, ale během toho normálně komunikuju a pak na cígu přemejšlim, jak to udělat. Pak se vrátim z cíga a rovnou vim, co jdu dělat a jak.
No ale každej jsme jinej.
