Konec dovolený

** 04:04 Tak dnešním dnem mi oficiálně končí moje dovolená. Né, dělam si prdel. Byl jsem marod, ale více či méně jsem využil tento čas, kdy jsem musel bejt doma k tomu, abych doma udělal spoustu věcí, na který normálně nemam čas a nebo ani chuť. Takže jsem si doma za ty 3 tejdny hezky odpočinul, zrelaxoval jsem se a teď je čas se vrátit do pracovního režimu.

Pracovní režim je jedna věc, která mě hrozně sere. Jsem takovej ten typ člověka, co normálně strašně rád lenoší a musí mě něco hodně nadchnout, abych se prostě sebral a šel z pohodlí domova někam ven nebo fakt něco dělat. Jsem volnomyšlenkář se smyslem pro pořádek a povinnosti. Blbost co? Taky si říkam, ale mam to tak. Jsem rozdvojená osobnost v tom zdravým slova smyslu. Nejsem na venek hodnej a uvnitř bestie, i když kdo vlastně ví. Myslel jsem to tak, že prostě rád lenošim, ale tenhle proodpočívanej čas dokážu zase "systému" tak nějak vrátit a dřít do padnutí. Jsem normální člověk jako každej jinej. Každej někdy nemá chuť, sílu nebo náladu vůbec něco dělat a pak jsou tu dny, kdy bych udělal všechnu práci za všechny lidi a vůbec mi to nevadí. To mi připomíná, že něco v tom smyslu mě už v pondělí čeká. Bude se makat.

No a pak jsou tu další věci, jako že se nám nevim jak ale přehoupl čas do měsíce března. Březen je vlastně měsíc, kdy si už tak nějak chystáme lehčí oblečení a všichni už jsou tak nějak jarně naladěný. Já to mam trochu složitější a pro mě je jaro někdy leden nebo únor. Složitější to mam z toho hlediska, že jak pěstuju chilli papričky, tak pro mě všechna práce, růst a starosti začínají dřív a proto mam i jaro jakoby dřív. Jsem obrovskej milovník všeho rostoucího, květoucího, vonícího a hlavně barevnýho. Zima je pro mě takovej ten čas, kdy nic nemá svojí normální barvu a všechno je tak nějak nudný, šedý, bílý a podobně. No ale jak začnu sázet, tak najednou za pár dní přijde to vyklíčení a první zelenkavá barva a vlastně novej život, kterej ve mě evokuje něco, jako bych se znovu narodil. Čerpám z těch rostlin pomyslnou energii, dělá mi to dobře na mysl, že už je čas se probudit a něco tvořit. Už se vážně nemůžu dočkat, až budou parky zelený, lesy voňavý a louky plný krásných barevných květin a bylin. Bylinky nesbírám a většinu z nich ani nepoznám, ale to mi vůbec nevadí. Jako člověku, co rád fotí a nebo jen tak někde sedí a relaxuje tohle bohatě stačí, jenom to vidět.

S tím, že už by se mělo začít oteplovat a venku by mělo bejt tak nějak příznivě, začínáme i s kolegou Lishackem uvažovat, co všechno budeme a nebudeme dělat. Minulej rok jsme se na kolech jenom rozhejbávali, i když jsme upálili pěkných pár kilometrů, ale stále to ještě nebylo úplně ono. Letos by jsme rádi i nějaký delší vejlety a někam na zajímavý místa, kde jsme třeba ještě nikdy nebyli. Jasně, nejde hned na začátku po několika letech jezdit kdo ví jak daleko, protože člověk neodhadne, co všechno si může dovolit a vejlety jak na kolech, tak pěšky by měly být o tom, že si to člověk co nejvíce užije a ne, že pak bude zbytek víkendu skuhrat, že je celej rozbitej a že má třeba svalovou horečku nebo podobně. Ale zároveň to není ani o tom obejít si tady známej okruh, ktereh má dohromady 5 km a jít zas domů. To kdybych chtěl dělat, tak bych sednul na vlak, dojel na místo, udělal si prochajdu a jel zas vlakem domů, ale to je přesně to co nechci, chci si dát do těla, chci se částečně zničit, ale příjemně a zakončit to třeba večer posezením s přáteli u pivka nebo nějak podobně. Prostě si užívat, že je (nyní spíš teprv bude) venku hezky.