Krátká úvaha
** 06:27 Nedávno jsem kdesi četl článek o vyjádření poklony a uznání ženám. Byly tam takový ty typický kecy o tom, jakou přináší hroznou oběť. Jak si kvůli nám mění jméno, jak se kvůli nám stěhujou, jak se kvůli nám vzdávaj koníčků a tak podobně. Pak přišla klasika ve formě těhotenství a že co pro nás musí vydržet za bolest a pak že se staraj o naše potomky, že kvůli tomu skoro ani nespí a další hovadiny.
Nikdo už ale nevidí, že ženy nás nutí do manželství. Nikdo už nevidí, že víc jak polovina žen si dítě doslova vyžebrá. Nikdo už nevidí, že to není jenom o tý ženský. Že ten chlap musí makat jako magor, aby připravil hnízdo. Že chlap se o ženskou stará, podává jí věci, protože ona se s pupkem skoro ani ke stolu neohne, že jí div že ne na rukou nosí, protože ví, že ona to prostě nezvládne, dělá domácí práce. Každej normální chlap dělá domácí práce, ale tak teď jich dělá podstatně víc, než když se dala práce rozdělit, že? Jo a když už jsme u těch povinností, co máme a co nás teprv čekaj, tak bych rád řekl, že na prvním místě je to, že vás ženský vozíme do nemocnice, jsme u porodu i když to stojí randál a pak si vás vezeme domů. Tam se nevyspíme, protože naše společný dílo neustále vříská, protože si roztahuje plíce. Každou chvíli je to naše dílo posraný, protože ho krmíte jenom mlíkem, taky bych se posral pít jenom mlíko Takže se vlastně ve finále vůbec nevyspíme do práce, protože mimino furt vříská, vrní, hejbe se, funí, prská a každá normální matka na to reaguje a jak vyletí z postele nebo sebou cukne, tak vás samozřejmě vzbudí. Takže chodíme do práce nevyspalí a vypadáme spíš jako zombíci a ještě se po nás chtěj výkony. Tohle udělej, tamto udělej, malýho přebal, malýho podej, malýho vykoupej, malýho dej spát a pak se mi věnuj, protože porodem tvýho potomka pitomče vášeň nekončí a ty se mi budeš hezky věnovat a spát si jdi kdy chceš a v práci funguj jak chceš, jsi chlap, něco vydržíš ne?!
No tak tohle byl jenom krátkej výčet jakej na to mam názor a že ne všechno je o ženský a že ne za všechno ji musíme ctít, uznávat a vyzdvihovat, co pro nás všechno neudělala. My na tom máme podobnej díl práce a jak se říká: "každá práce má to svoje". Jo, nerodíme a každej nám furt vpaluje do xichtu, jak by jsme si měli vyzkoušet porodní bolesti a takový ty kecy. Příroda to tak zařídila a rodí prostě ženy, tak držte pysk a bude všechno dobrý. Díky bohu, že nejsem žena.
Jo a děti, když tam nad tím přemýšlím asi ani nechci a nebo jako to mam nastavený teď, normální, velký, mluvící a už se o sebe starající
