** 02:50 Jsou věci. Věci, co bych rád ukázal, řekl, napsal, sdílel a pak jsou věci, co nechci nebo nemůžu prostě a jednoduše odprezentovat ani kdybych věděl, že to nerozpoutá šílený věci. No a pak jsou tu věci, do kterých je vám všem hovno a i kdybych je někdy řekl nebo napsal, tak to je prostě něco, co nedáte. Nepochopíte podstatu nebo prostě nebudete schopný to vůbec pochopit, protože máte nastavený myšlení jinak, než já. Krom toho v neposlední řadě mě osobně váš názor ani nezajímá, protože prostě nechci. Občas mam chvilky, kdy prostě jenom tak něco pustim mezi lidi a chci slyšet jenom ticho.

Někdy si přijdu jako pták na stromě a pohlížim na lidi jako oni na toho ptáka. Sedim si tak a prostě něco říkam a přitom mi nikdo nerozumí, ale třeba dotyčnýho zaujme intonace s jakou to říkam. To je přesně ono o čem mluvim - člověk jde po lese a slyší ptáky zpívat. On cosi říká, ale rozumí mu jen ti další ptáci, co jsou nalazený na stejný vlně. Stejně tak je to mezi lidma. Někdo si stěžuje, někdo se raduje, někdo něco chce nebo potřebuje, ale rozumí mu jen určitá skupina lidí a stejně tak to maj i ptáci nebo já to tak aspoň vnímám.

No a někdy je prostě nejlepší jenom tak někam vyrazit do přírody a na nic se neptat a nic neříkat. Tiše sledovat svoje okolí kolikrát vypoví daleko víc, než když by jsme přišli a násilím z člověka nebo věci páčili, co se děje. Všechno se nějak projevuje a není třeba se na to ptát.