Postřehy ze sedla #3
** 11:10 Včera večer jsem se byl projet na kole. Sháněl jsem nějaký věci, co budu v nejbližší době potřebovat a tak jsem se toulal po celým městě. Jel jsem dokonce až na druhou stranu, protože vím, že tam tu konkrétní věc mají. Sehnal jsem a frčel jsem směr domov přes Kaufland, kde jsem si koupil kus masa na rajskou, kterou jsem měl v plánu vařit.
Už cestou zpět jsem se musel několikrát pozastavit nad tím, co ty lidi dělaj a jak se chovaj. Je to tím, že byl pátek? Není to náhodou už tak automatický, že se to děje každej den?
V téměř každý ulici je cyklostezka na chodníku, super! Někde je obousměrná a někde je jenom jednosměrná a pak najdu druhej směr naproti přes silnici. Všechno by bylo dost v pohodě, kdybych nebyl jebnutej detailista, kterej byť nemusí, tak se snaží dodržovat nějaký pravidla. Když mam namalovaný kolo a šipku ve směru jízdy, tak nepojedu přece v protisměru, ne? A když už se mi stane, že zabloudim do protisměru, tak nejsem roztaženej přes celej pruh, ale uhnu co nejvíc ke straně, aby ten, co jede ve správným směru nebyl omezenej. Není to tak dávno, co jsem tu psal o ceduli na začátku cyklostezek spojených s chodníkem, kde je jasně napsáno "BUĎME K SOBĚ OHLEDUPLNÍ" a vyobrazeno, že se tam můžou vyskytovat lidi na kolech, děti s míčem atd..
Jedu si a když už jsem konečně přestal kroutit hlavou nad tím, že lidi normálně jezdí protisměrem, tak se přede mnou objevila holčina na koloběžce. Patří vůbec koloběžka na cyklostezku? Do cyklopruhu? Nebo je jenom moje doměnka, že normálně může na chodník? Navíc, když jsem na kole kolik je předepsaná, doporučená nebo dokonce omezená rychlost na cyklostezce? Můžu letět, co to dá, nebo musim dodržovat nějaký pravidla? Obvykle se nestane, že by někdo letěl na kole na cyklostezce přes 30 km/h, ale když je z kopce, tak se snadno dostanu na 45 - 55 km/h. Můžu vůbec takovou rychlostí jet? V dnešní době je spousta elektrokol, který díky motoru a nohám jezdce v klidu dosahujou rychlosti kolem 60 - 70 km/h. Je to ještě legální?
No od otázek a úvah se přesunu do Kauflandu, kde jsem si koupil to zmiňovaný maso, ale zase jsem nenašel koření v pyramidkách, který jsem chtěl do tý rajský. Sedl jsem na kolo a jel jsem směr domov, že se zastavim někde jinde a při nejhorším si koupim to koření zvlášť a pak to přecedim, aby to tam nebylo. Jedu přes náměstí ulicí, kde mimo MHD a cyklistů nemá auto co dělat (dodatková tabulka). První na mě vykukuje značka STOP, protože se křižujeme s tramvají, pohodka, zastavim, rozhlídnu a jedu dál. První přechod dobrý nikde ani noha a pak je kus silnice, než přijedu k dalšímu přechodu. Najednou vidim chlapa tak kolem 40 let, jak je otočenej hlavou kamsi do prdele a vstupuje mi do vozovky mimo přechod a ani se nedívá, že mi vlastně vstupuje bez rozhlídnutí do silnice. Brzdy nebrzdy už jsem to prostě nestačil a vrazil jsem do něj! Ne přímo protože jsem si lehce uhnul vlevo, ale drbnul jsem do něj loktem a ne málo. Tohle byla pěkná srážka! Zařval jsem na něj "čum aspoň, když lezeš do silnice!!!". Omlouval se a sám byl očividně dost vyplesklej z toho, co udělal a co se vlastně stalo. Zastavil jsem a ptal se ho, jestli je v pohodě a on, že jo a ještě jednou se omlouval. Vysvětlil jsem mu dost uštěpačným způsobem, že vlezl do silnice a kdyby jsme se srazili v 50 km/h, že by nás to bolelo oba a že kvůli takovým nepozornostem se stávaj největší nehody. Styděl se, bylo to vidět, ale co je to platný, když já jsem měl v hlavě jedinou myšlenku, jak jsem mu mohl způsobit zranění a on mě taky, nehledě na poškození kola samotnýho.
Vyjel jsem teda z náměstí a pokračoval jsem po cyklopěší stezce domů s očekáváním, že se nic dalšího nestane, protože tam s tím ty lidi počítají, že je tam velkej pohyb cyklistů i ostatních lidí. Matky s kočárkama, lidi se psama atp.. No to jsem se zase bohužel spletl, protože tahle cesta je rovná a má docela dobrej povrch, tak se na ní dá jet dost rychle. Když jsem tam měl nějakých 35 km/h, tak mi najednou odnikud vběhl do cesty pes! Kurva kde se tady vzal pes?! Nedobrzdil jsem úplně, jak bych chtěl a prostě jsem psa nabral na bok. Nic velkýho jenom ťukanec, ale pes docela čuměl a najednou tam byla i majitelka, která se mi strašně omlouvala. Měla za ruku chycenou dceru, tak jsem pochopil, že neměla čas se na plno věnovat i psovi, ale proč byl na volno moc nechápu. Ptala se, jestli jsem v pořádku, tak jsem odvětil, že jo a jestli je v pohodě i pes, protože i když to nebyl kdo ví jakej náraz, tak stejně k němu došlo. Pes byl v poho, já taky a tak jsem pokračoval v cestě domů. Dál už se nic nestalo, NAŠTĚSTÍ.
Docela se mi ale do hlavy dere myšlenka, jestli by nebylo lepší dávat větší pozor a věnovat se svýmu okolí, než se pak omlouvat. Omluva je v tom lepším případě jediný, co člověk může udělat, když udělá chybu, ale není to zmizík. Omluva přece nesmázne všechno! Budiž tyhle incidenty lidem ponaučením. Já mam takhle díky lidem několikrát denně infarktový stavy, ale moje pumpa je už zvyklá. Jen čekám, kdy už to nedá.
Tyhle věci jsou ještě relativně v pohodě. Dospělej se oklepe a pes to taky nějak dá, pokud ho nenaberu na plno a nezpůsobim mu nějaký to zranění, ale co nechápu jsou volně bez dozoru pobíhající děti. U nás je tu jeden úsek, kde se běžně pohybujou děti a jejich matky jsou naprosto v klidu a nijak je neusměrní a to se bavíme o normální silnici v zástavbě, kde je vedle chodník! No pro dnešek dost negativizmů a hororových scén.
