Postřehy ze sedla #4

** 06:38 V neděli jsem se vracel na kole domů a vůbec se mi nechtělo a navíc jsem měl před sebou 55 km se čtyřma stoupákama. Ty stoupáky jsou prostě smrtelný a nějak nejsem schopnej furt je vytrénovat tak, abych se u toho nezadejchal. V tom mě předjížděl týpek na kole, do kopce! V duchu jsem si říkal, že je to dobrej magor, ale tak co, každej podle sebe.

Párkrát jsme se ještě předjeli. Už mi to nedalo a zeptal jsem se kam jede. Řekl, že jede stejným směrem, jako já a tak jsme se zakecali a jeli jsme spolu. Po cestě jsme se ještě zastavili na pivko a tam jsme měli dost času probrat kola, vybavení a zjistil jsem, že ten týpek vlastně bydlí kousek ode mě a řeší stejnej problém, co mam dlouhodobě i já - prostě nemáme s kým jezdit. Rodina, děti, práce nebo jiný koníčky a pak nikdo nemá čas vyjet na kole. Domluvili jsme se, že si vyměníme čísla a když bude čas, tak se svoláme a pojedeme nějakou palbu. Celá ta cesta byla o poznání příjemnější a i když jsme furt dupali v tempu.

I při tom docela svižným tempu jsme si stihli pokecat a zasmát se nad určitýma věcma. Cesta utíkala a jelo se fakt dobře, ale pak jsem píchnul. Kurva to prostě člověk nechce - kamínek ostrej jak hovado ve tvaru žraločího zubu zapíchnutej v plášti. Jako kdybych jel po silnici, jak jsem chtěl, tak by se to nestalo, ale co už. Zjistil jsem, že jsem nevybavenej a tak jsem se obrátil s žádostí o pomoc na svýho novýho parťáka. Měl lepení a pumpičku, což bylo v poho. Zalepili jsme a pokračovali jsme v cestě i když na jiným tlaku, než jsem zvyklej. Dojezdově to ale nevadí.

No takže z toho celýho jsem nadšenej, že mam novýho cyklokámoše a příhoda, co se stala, mě donutila dojet do krámu a koupit duše, lepení a pumpičku. Stahováky na pláště mam už dávno, takže zbejvalo jenom zkompletizovat a hodit do batohu, což jsem udělal a už jsem na furt vybavenej a doufám, že mě v brzký době nepotká další defekt.


Pro dnešek zas vše a nepodceňujte přípravu a vybavenost!!!