** 22:35 Ahoj, vím že už nejsi mezi námi, ale přesto ti píšu tento vkaz na tvojí poslední cestu; tam do nebe. Vždycky budeš mít místo v mém srdci i když jsme občas měli neshody. Budeš mi hrozně moc chybět. Je hrozně těžký bejt mladej, protože časem pozoruju jen jak mi umírají moji kamarádi, přátelé a moji nejbližší. Žalem se mi teď úplně svírá hrdlo a přes slzy skoro už ani nevidím na klávesnici.
Zažili jsme hodně srandy a smíchu; rád budu vzpomínat na všechno dobrý, co jsme prožili. Vzpomínám si na elekrtonické součástky, které jsi mi dal. Do dnes mám od tebe ten logický čítač, kam jsem jenom dosadil dva číslicové LCD displaye a fungovalo to. Udělal jsem si z toho počítadlo otevírání dveří u mého pokoje.
Taky si vzpomínám na to malé staré rádio do kapsy, to je super. Bohužel už nevím kde je, ale možná ho ještě někde ve sklepě najdu. Nejlepší byla ta veliká krabice s odporama (rezistory). Celé hodiny po večerech jsem trávil jejich měřením a tříděním. Nakonec ale taky nevím, kde všechno tohle skončilo. Možná mi to někdo vyhodil, nevím.
Dostal jsem od tebe tu malou modrou plechovou ruskou televizi, ta fungovala úžasně. Jednou jsem jí ale půjčil kamarádovi co v té době bydlel na ubytovně, stejně tak jsem mu půjčil starý notebook EScom EB-Mate (286) z roku 1985 (dneska by měl cenu tak 50 tisíc); nic z toho mi pak on už nevrátil. Je to hrozná škoda, ale už s tím asi nic neudělám, protože ty věci jsou už dávno někde pryč.
Víš, nikdy jsme si nenašli čas na společnou řeč, jako chlapi, a to mě teď mrzí ze všeho nejvíc. Mohlo to upevnit naše vztahy a možná bych dostal odpovědi na otázky, na které bych se teď rád chtěl ptát. Někdy mám ten pocit, že i tys se mnou chtěl spousta věcí probrat a já jsem ti nedal ani příležitost. Věř nebo ne, mrzí mě to a moc.
Na závěr bych si snad dovolil jen jeden můj oblíbený citát, protože vždycky to před námi už někdo řekl líp; a když to nemůžeme překonat, tak toho alespoň využijme:
