** 16:30 Dneska ráno jsem byl na pohovoru a vypadá to docela dobře. Prej mi zejtra zavolaj, tak jsem fakt zvědavej, co se stane a jestli se po letech vrátim do starýho známýho prostředí.
Vyrazil jsem o něco později, než jsem chtěl, ale to nic nemění na tom, že se mi celkem dobře jelo a počasí bylo jak na jaře. Pohodička, teplo, sluníčko. Chvílema jsem dokonce přemejšlel, že by se to dalo odjet jenom v termotriku. Dojel jsem tam a pohovor proběhl. V podstatě jsem byl hned číslo jedna, protože týpek, co tam byl taky, tak se odpálil. Ne výbušninou, ale tím, že prohlásil, že má od doktorky zakázáno dělat noční směny. Vedoucí nebo co to bylo ho poslal domů a pak na mě upřel zrak s tím, že co já? Odpověděl jsem mu rázně a jasně, že já to chci, že už jsem to dělal a že mě ta práce baví. Řekl, že se zejtra ozvou a po rozloučení jsem odešel.
Sotva jsem si odemkl kolo a nasedl, tak jsem v dálce viděl, jak se valí v podstatě písečná bouře, ale nějaká moc bílá a taková zamlžená. Nepřikládal jsem tomu nějak moc velkou váhu a říkal jsem si, že kdyžtak někde zastavim a počkam, až to přejde. Omyl vole, UŽ ZASE!!! To byl fofr, že jsem nestačil skoro ani slézt z kola. Ledovej prudkej vítr, krupky mě fackovaly a když už jsem byl jak sněhulák a ještě zmrzlej, tak pro změnu začalo chumelit. To už jsem na to nervově neměl a prostě jsem jel dál. Přišel jsem si jako debil. No co, jednou jsem se dal na cestu, tak jedu a nic mě nezastaví. Pokračoval jsem a po asi dvou kilometrech najednou azurová obloha, sluníčko a zase teplo. Prostě jarní nebo chcete-li aprílový počasí.
Domů jsem dojel komplet prochcanej a vodu jsem měl až za zátylkem. Zaparkoval jsem kolo, vyslíkl se jak had a všechno letělo komplet do pračky. Udělal jsem si kotel horkýho čaje, kávu a usedl ke kompu s tím, že dneska už nic nedělam a taky se toho pevně držím.
Počasí je teď s orkánem, vichřicí, bouří Sabina fakt co pět minut jinak a mě to sere, protože se nedá nic plánovat. Nikam se nedá skoro jít, protože nechci, aby na mě někde něco spadlo a já musel řešit sračky kolem. Stromy se klaní k zemi a tohle všechno střídá chumelenice, krupkovej nálet a déšť. Chtěl jsem jít na kešky, ale v tomhle marastu nejdu nikam. Počkám si a pak si to vynahradím o víkendu. To se bude lovit jedna báseň.
Teď je venku tak jasno a klid, že se docela bojim, co přinese tma. Když tak čtu, co to všude napáchalo a co všechno je poničený, tak si tak říkam, že jsou tyhle jevy nějak častý a že by jsme si na to měli pomalu zvykat. U nás je 10°C a ve Španělsku mají sníh. Prostě všechno obráceně a bude hůř.
