** 06:01 Tak jsem si dotáhnul opět dráty na kole a už to zase maká jak má. Pohodička v jedničce jsem si projel 21 km a docela mi to bodlo. Prohejbal jsem svoje utahaný tělo a byl jsem docela spokojenej, ale chtělo by to něco delšího. Problém je to, že já už to tady tak znam, že vlastně nevim kam jet a to je kolikrát ta moje brzda. Jezdil bych jako vzteklej, ale nechci se furt motat v kruhu nebo jezdit stále stejný trasy. Prostě mě to nemotivuje.

Další taková věc je to, že nemam s kým jezdit. Nikdo nemá čas nebo chuť nebo nevim. Vidim tady kolem takových part, co jezdí spolu na kolech a dělaj si vejlety. Ano, mohl bych se chytit nějaký party a jezdit s nima, ale já to mam docela těžký s tím seznamováním s novýma lidma. Jsem v tomhle taková konzerva. Navíc se ani moc nepohybuju mezi lidma, takže není moc šance se seznámit. No a pak je tu ještě jeden aspekt, kterej je pro mě z části pochopitelnej, ale taky nepochopitelnej. Většina lidí totiž jezdí na silničním kole a jezdí si ty svoje dálky. Já na horáku nedám tolik km a navíc silnice mě moc neba i když cyklostezky taky využívam.

Další taková věc, co mě vyloženě sere je to, že všichni nebo minimálně většina silničních cyklistů jsou takový ty namyšlený panáci, co maj kola za 60+ tisíc a k tomu ještě ty cyklo hadry a tretry a celkově mi přijdou takový mimo. Cyklistika je o tom, že rádi jezdíme a jsme na vzduchu a ne o tom, že budu vypadat jak cosi narvanýho ve šprcce a napodobovat závodníky. Chápu, že to má nějakou svojí etiku oblíkání, ale o tom by to bejt nemělo. Takže i když si pořídím silniční kolo, tak jediný, co na sebe navlíknu budou cyklokraťasy, ale triko si dál budu brát volný funkční z dobře savýho matroše.

No a to je zase vše. Stále se čeká na článek od Lishacka, ale to bude až někdy v příštím století.