** 23:49 Myslím že v životě každýho člověka minimálně jednou přijde takový zvláštní zlom, kdy si řekne že to co dělá nemá vlastně moc velkej smysl a dlouho dumá nad tím, jak by to šlo změnit k lepšímu. Taky jsem takhle nedávno přemýšlel nad tím, co dělám a proč to vlastně dělám; jak to možná udělat líp a tak.

Vím, dlouho jsem tady nic nenapsal a možná to je ta první chyba, kterou jsem několik let dělal. Vypsat se tady z nějakých věcí co mě serou mi v minulosti hodně pomáhalo, takže to zkusím zas a snad mi to pomůže i tentokrát.

Kdo to neví, tak jsem streamer. Malý streamer. Byť jsem 180cm vysoký, můj dosah nikdy nebyl nijak velký. A tak mě to baví - to mi vyhovuje. Poslední dobou - někdy od začátku tohoto roku - jsem začal dělat na streamu změny, které mají celkem pozitivní ohlas. Tedy, jen některé z nich; ale většina byla přijata pozitivně.

Můj stream mně ale už poslední dobou nebaví tak, jak mně bavil dřív. Pozoruju to na sobě už delší dobu, že to není ono, ale nechtěl jsem si to připustit.

Ono to všechno začalo nenápadně: když jsem začal hrát se stejnou partou spoluhráčů každý večer. Hráli jsme WoTko (World of Tanks), jeli jsme čety, kecali jsme, srandičky kolem různých věcí a tak. Jenomže v jeden čas se to všechno zlomilo a já už nemám chuť se nechat vytlačovat z vlastního prostoru. Nechci si nechat ukrást ten poslední kout, kde mám prostor být takový, jaký bych chtěl být.

Prostor. Ano, stream je MŮJ prostor. Nemám chuť se nechat překřikovat od mladších na vlastním discordu. Nemám chuť řídit vlastní stream podle toho, jak si kdo zamane. Sakra zapnu to až když jsem připravený - né že mi někdo bude diktovat kdy a proč jsem to nezapnul přesně v 18:00, nebo proč jsem to zapnul dřív, atd...

Můj stream. Můj prostor. Moje hra. Moje věc. Je na čase přestat hrát jenom WoTko a posunout se dál. Možná díky tomu přijdu o pár kamarádů, ale v tomhle moři je plno ryb.