** 16:30 Dneska je ten den, kdy už to nejde prostě nosit v palici a je třeba to na vás vyblejt. V práci to stojí furt za hovno a neustále se tam něco děje, ale je to furt skoro to samý. Lidi nechodí, zaspávaj, berou nám ukrajince a tak se dřeme sami, protože prej na podniku maj pocit, že je zbytečný platit dělníky. No ale nám lowe nepřidaj dementi, protože vedoucí prohlásil, že když to tam vidí, tak si nebude přece plácat hubu.

Chystá se ale další velká akce. Řidiči odchází a další se k nám nechystaj. No a skladníci toho taky už maj dost a nechtěj bejt otrokama něčí debility a tak se chystáme na hromadnej odchod někam do piče, aby měli o čem přemejšlet, ale čekáme, až nám seberou ukrajince, aby to mělo ten správnej efekt a aby najednou byli totálně v prdeli a mělo to drastickej dopad, aby to pocejtili až na vedení na podniku a konečně se chytli za rypák.

K tomu se váže další věc, co bude hodně mazecká. Chystáme se sepsat výpovědi stylem, kde popíšem dost podrobně, kvůli čemu dáváme výpověď a že nechcem dělat pod neschopným vedoucím, co si myslí, že doklepe 3 roky do důchodu v klidu a v pohodě. Nedoklepe prostě, bude mít peklo a ne malý.

No a pak je tu ta píčovina, co padá z nebe. Ano, je to déšť. Chvílema je příjemnej a nevadí mi, ale když proprší celej zasranej den, tak to už není nic pro mě a sere mě to tak moc, že mam sto chutí zůstat doma a nikam nejít. Jde o to, že jak zmoknu a nemam se do čeho převlíct, tak nastydnu a dám si marodku a to se mi teď moc nehodí. Ty vedra taky nejsou moc dobrý, ale mě osobně nevadí, spíš mě sere dusno před bouřkou a pak je zas pohodka. Navíc miluju bouřky a když to lítá rána za ránou, tak jsem nejvíc spokojenej a těším se na další zahřmění.

No taky jsme tu měli víkend, kterej proběhl hodně moc na klid a já jsem byl po delší době hodně spokojenej s celým průběhem.

Jediný, co mě teda sere až moc, je to, jak se neustále mění počasí, tak nemůžu spát. Prostě jsem vnímavější na změny tlaku a nedělá mi to dobře na můj navyklej rytmus. Bejvam nasranej, deprimovanej, protivnej, agresivní a pak se to odráží všude a nejvíc v práci, kde si už dávno nenechávam srát na hlavu a teď už vůbec ne. Lidi jsou tam dost dlouho na to, aby si poradili sami a nemuseli mě neustále s něčím rušit a otravovat a když to zkusí, tak je hned na hulváta posílám do hajzlu a vůbec si neberu servítky. Prostě a jednoduše na plnou hubu a pěkně od plic jim to vpálim do huby a absolutně mě nezajímá, co si o tom myslí v těch svých malých mozečcích na nose kundu před lobotomií. Vždycky stojí, jak opařený a lapaj po dechu a rychle hledaj slova, ale to už je posílam do píči a kolikrát ještě hloubš. Prostě nenávidim kolem sebe jednoduchý, hloupý a líný lidi.