** 19:32 Musím si sice vyžrat svoje vlastní průsery a přiznat si, co se vlastně se mnou poslední dobou děje, ale já ten psychickej tlak už moc dlouho nevydržím. Hlavně cítím, že to v práci jde čím dál tím víc z kopce, což pomalu a jistě vyvrcholilo v to, že už se tam i bojím chodit. Pak se ptám sám sebe, jestli to má vůbec cenu, o něco se ještě snažit. Všichni se kterýma jsem rád makal jsou už pryč a zdá se mi, že mě tam už ani nikdo nechce, i kdybych se snažil sebevíc.
Abych to vysvětlil. Když cokoliv udělám skvěle a ladím to i několik hodin, řekne se mi že už to mělo být dávno hotové a to je všechno. Malá pochvala by potěšila a nakopla by mě k dalšímu vývoji / rozvoji systému. Ale s takovouhle pomyslnou oprátkou na krku se mi fakt dělá dost blbě. Mám nápady, řeším realizace různých věcí (občas i za hranicema chápání běžných smrtelníků) a jediné co se mi dostává, jsou výčitky, urážky a neopodstatněné připomínky. Lidově řečeno - kecy. Hlavně takový kecy, že prý jsem arogantní, což vůbec není pravda a striktně to odmítám.
A že je něco udělané mimo termín? Vždyť já vím že to všechno mělo být hotové dřív, vím že deadlines nejsou splněný, ale když se snažím vysvětlit proč to není (protože jsem mezitím několikrát dostal za úkol jinou práci s vyšší prioritou, kterou taky nejde udělat za minutu ani za den), tak je to jako bych mluvil do zdi.
Nakonec to dopadá tak, že na příkaz vedoucího to řeším na rychlo, něco přehlédnu a ještě na mě řve za to, jak jsem si mohl dovolit udělat chybu. Přitom jsem tu chybu našel já při zpětné kontrole, oznámil jsem jí a navrhnul jsem řešení. A to už vůbec nemluvím o tom, jaké chyby nasekal on a nikomu to neřekl. Když jsem mu to vytknul a zeptal se ho co vlastně konkrétně udělal, tak jsem podle něj hned "arogantní" (přičemž on se ke mě chová daleko hůř a asi to nevidí). Pak pochopitelně musím ty chyby po něm opravovat já, přičemž je mi neustále vytýkáno, že by se to nestalo kdyby on o tom věděl víc. Co mu v tom brání? Správná otázka = správná odpověď. Já jsem dostal do ruky před třema lety od něj systém, o kterým jsem věděl kulový a on taky. A musel jsem to zvládnout sám, protože tam nebyl nikdo, kdo by tomu rozuměl. Existují ale pracovní postupy, které už snad dodržuju jenom já, protože všechny ostatní buď vyhodil, nebo odešli.
Poučení: Lidi rychle zapomínaj na to co uděláš dobře. Jakmile něco pokazíš, tak si to pamatujou hodně dlouho a neustále ti to hází na stůl...
